Odolenov 24, Hrádek u Sušice
739 748 722
alena.petrzilkova@nextreality.cz

Vůbec první písemná zmínka o prameni minerální vody Wodolenka, pochází od Vojtěcha Chanovského, který píše v latinském spise „Šlépěje nábožnosti české“, o Vodolenské studánce a o jejích léčivých účincích.

„Čtvrt míle od města Sušice směrem ke slunce západu je vysoká hora a les zvaný Svatobor, tam se nachází pramen na vodu velmi bohatý, ke kterému z různých důvodů lidé se ubírají, aby tu své oči umyli a se vykoupali a vše v posvátné úctě a sem také svatá procesí vedli. Původ tohoto pramene jest následující, jak jsme zpravováni. Jedna pamětihodná
panna nemocná byla k smrti, vyhledala tedy své přátele, aby po její smrti její tělo na vůz naloženo bylo a dva bílí voli zapřaženi, kteří i s vozem bez průvodčího na místo dojeli, a ona tam pohřbena a kde do dnešních dnů jako znamení jejího hrobu, pramen vytryskl. Tento pramen Wodolenka se nazývá“ tak zní první zmínka o prameni od Vojtěcha Chanovského, z roku 1659.

Od nepaměti lidé přicházeli k pramenům a studánkám čisté vody, jimž byla připisována zázračná uzdravení. V takových místech potom někdy na přechodnou dobu vyrostly malé lázně. V takových lázních se léčilo především vodou, jejím
popíjením, uklidňujícími koupelemi, nebo zábaly. Jedněmi z takových malých lázní byly právě tyto lázně, které vděčí za svůj vznik pohanské kněžce Vodolence, dceři zakladatele města Klatovy, která předpověděla svůj skon a poručila, aby byla pochována na místě, kde zastaví pohřební vůz tažený bílými voly. Stalo se tak na svazích Svatoboru a pověst praví, že na místě Vodolenčina hrobu (který byl později zničen křesťany), brzy vytryskl pramen zázračné vody.

Podle některých dochovaných pramenů fungovaly lázně Wodolenka již od poloviny 18. století. Jiné jejich vznik kladou až k 19. století, kdy mecenáši lázní byla rodina barona Sturmfedera. S nákladnými úpravami lázní započala v roce 1853 zejména Baronka Antonie Sturmfedrová, která si zde nechala vystavit i své vlastní letní sídlo. Dokonce se z roku 1883 zachovala nabídka služeb i s ceníkem lázní – nabízely pět kabin s 10 vanami a 10ti lůžky ve čtyřech pokojích, přičemž cena za jedno lůžko se pohybovala v rozmezí 20 – 30 krejcarů denně.

V té době se lázně staly důležitým střediskem kulturního života na Sušicku, které na toto překrásné místo lákaly i mnoho známých osobností – mezi ty neznámější patří spisovatel Ivan Klicpera, spisovatel František Pravda, a jednoho večera roku 1867 byl do lázní přilákán hudební skladatel Bedřich Smetana.

„Ten den, byl to čtvrtek, se pod Svatoborem dobře bavila skupina sušických studentů. Když zjistili, jak vzácný host mezi ně zavítal, nejdříve se trochu ostýchali, ale posléze veselým vyprávěním a několika žertovnými písněmi ostych
ztratili. Záhy se osmělili požádat mistra, aby jim zahrál k tanci. Rozveselený Smetana sedl ke klavíru a hrál jednu polku za druhou, prokládal je valčíky i mazurkou. Smetana ještě po letech v dopisu vzpomínal, jak tenkrát v náručí sušických dívek protančil celou noc.“

V roce 1868 byl ze Svatoboru vybrán jeden ze základních kamenů Národního divadla. Budova lázní byla jako hostinec v provozu ještě několik let po druhé světové válce. Po uzavření hostince několik roků areál pustl, na počátku 60. let 20. století se počalo s budováním dětského tábora, kterým za ta léta prošly tisíce dětí.